Posedlost onlinem


Jen se schválně podívejte, jak vypadá typický instagramový účet, neboli „feed“. Ta samá káva z té samé módní kavárny, s tím samým Kafkou (kdo z těch lidí ho opravdu četl?), to samé selfie z toho samého prodlouženého víkendu v Berlíně, ten samý nový iPhone. Jakmile někdo něco z tohohle nemá, tak je out, i kdyby byl sebeoriginálnější.
Kromě tlaku na to abychom vypadali všichni stejně a měli všichni stejné zájmy se také neustále porovnáváme se všemi ostatními. To vlastně souvisí s tím, že se na nás tlačí, abychom vypadali a chovali se všichni stejně. K tomu je totiž potřeba, abychom věděli, co je právě in. To znamená neustále kontrolovat, co dělá ten nebo onen, a začít to dělat taky.

Ať už je to focení na polaroid, vaření vlastního piva nebo crossfit. Nikoho nezajímá, že vás to nebaví. Dělá to XY, vy musíte taky. Tito vládci internetu mají na svých profilech sta tisíce sledujících, a plní roli, která dříve patřila celebritám. Jenže zatímco slavní lidé měli koníčky, které byly na první pohled běžným lidem nedostupné, nová generace módních ikon si zakládá na tom, že „každý“ může žít jako oni. A to je největší riziko sociálních sítí. V tom, že nám dává iluzi toho, že životy všech ostatních jsou tak nějak lepší než ty naše, i když je to všechno jenom iluze.